"Demo 1994"

 

 

01. Sám ďábel tě ovládá

 

Slunce mizí v údolí a měsíce zář tě objímá, 
jednou zabít nebolí, ale duše je už kamenná.
Oči tak strašně těžké nejraděj by chtěly spát.
Pro zradu krutě zabít, špinavou hru dál hrát.

Sám ďábel tě ovládá.

Tak sám v tichu noci nevíš jak dál, 
čas nejde vrátit, tak to sbal.

Jako bestie na svou oběť v tichu lesa jsi čekal sám,
stopy krve na tvých rukou, stopy krve objímáš.

Sám ďábel tě ovládá.

Tak sám v tichu noci nevíš jak dál,
čas nejde vrátit, tak to sbal.

Smrt se vznáší nad tebou, 
tak bodni ještě jednou, 
tu bestii ve svým srdci nenasytnou. 

 

 

 

02. Peklo na zemi

 

Nad hrobem kamenným stojí dítě a jeho stín.
V tichu pláč se rozléhá, otec s matkou musej spát.
Kvůli těm válkám, co životy berou, ty války ničej nás.
Dítě pláče stále dál, krvavou tvář schovává.

A je tu dál peklo na zemi, 
válka střídá válku to každej ví.
Pár mocných kteří chtěj mít víc, vládnout všem.
Jenom kvůli mocnejm pánům, co stále vládnou nám.
Jenom kvůli mocnejm pánům hrajem krutý hry stále dál.

Hořely města a lesy, tekla krev po cestách.
Kdo měl sílu, tak se bránil až do konce svých sil.
Źeny kryly svoje děti a hleděly k tomu nebi, 
ale bůh nikdy nebyl a taky pořád není.

 

 

 

03. Smrdí to jako tisíc duchů

 

Je ticho nad městem a někdo usnul dřív, 
já jsem ti chtěl říct jak moc mi záleží,
kam jsem to došel, kam jsem se vrátil, 
všechno jsem věděl, když jsem tu nebyl.

Kolik je cest, jak dlouhý je ráno, 
kolik je lásky, jak moc je mi dáno.

A co teď mám z těch probdělých nocí, 
chtěl bych znova to prožít.
Mlčící dům, jen já, ty a láska, 
zas přijde zima do ticha.

Když jsi zemřel, měl se někdo narodit, 
sílu jsem neměl, odejít a nechat být.
Jsme spolu sami, ruku mi nepodá, 
žádný z mých přátel dnes není doma.

Smrt není slovo, smt není cesta.
Není to mnoho, jak dlouho už hledám.

A co teď mám z těch probdělých nocí, 
chtěl bych znova to prožít.
Mlčící dům, jen já, ty a láska, 
zas přijde zima do ticha.

Teď jsme na řadě, jsme plánovaný.
Tisíc lete předem, jsme se my dva znali.
Věřím, že nebe tady vždycky bylo
a naše duše, to co smrdělo.

A co teď mám z těch probdělých nocí, 
chtěl bych znova to prožít.
Mlčící dům, jen já, ty a láska, 
zas přijde zima do ticha.

A tak jsem si všiml, že dobrý věci,
začínaj a končí.
A teď už vím, jediný co trvá
je ticho a zima.
 

 

 

04. Uprchlík   

 

Stáli ve tmě trochu opodál, 
nový kámoše jsi hned měl.
Věděl jsi, je lepší holku mít, 
než být s jehlama tak ubohej.

Jako blázen ve tmě běžíš, 
každou chvíli se otáčíš.
Už není kam se ukrýt
a ty to víš.

Jen dým se vytrácí z toho ohně bolestí.
Srdce stoná, když další jehlu ucítí.

Říkáš si, já jsem v tom nevinně, 
když z mrtvých vstaneš a procitáš.
Už víš, co jsou to za svině, 
je ale pozdě - teď umíráš.

Jako blázen ve tmě běžíš, 
každou chvíli se otáčíš.
Už není kam se ukrýt
a ty to víš.

Jen dým se vytrácí z toho ohně bolestí.
Srdce stoná, když další jehlu ucítí.